O restauraci Goldie se šíří zvěsti až do Prahy. Na umění šéfkuchaře Martina Svátka jsem si už dlouho brousila zuby. A abychom si vychutnali kompletní zážitek objednala jsem rovnou gurmánský balíček zahrnující šestichodové degustační menu i ubytovaní v hotelu Nautilus, jehož je Goldie součástí. Prostředí hotelu je krásné, pokoje útulné a servis vysoce profesionální. Nyní už ale k samotnému menu, které rozhodně stojí za pozornost.
Hotelová restaurace je menší, ale působivá. Stejně jako v hotelu i zde najdete četné sochy, plastiky a bohatě zdobená zrcadla. Je vidět, že vše bylo promyšleno do nejmenšího detailu. Díky pěknému místu jsme si po celý večer užívali výhled na táborské náměstí, které je krásně osvětleno.
Pozorná obsluha nás ihned po usazení seznámila s obsahem celého menu a my už se jen mohli těšit na netradiční pojetí těchto zajímavě znějících pokrmů.
Nejprve nám na nabuzení chuťových buněk na stole přistálo jihočeské máslo se solí a domácím pečivem.
Celkem obligátní variace, uvítala bych, kdyby máslo bylo alespoň nějak ochucené, s bylinkou nebo něco podobného. Tohle mi přišlo jako naprosto zbytečný chod.
Následoval první oficiální pokrm degustačního menu - amuse bouche v podobě domácí šunky s mirabelkami. Dva tenké plátky šunky s kouskem ovoce byly servírovány na obřím kusu kamene a chutnaly dobře. Na začátek proč ne .
Na další chod jsem byla hodně zvědavá, nesl totiž značně originální název - jelita na stromě. A skutečně jsme obdrželi jelita na stromě :) Zde si myslím, že forma zvítězila nad obsahem. Smažená jelítka v podobě kuliček napíchaná na "stromku" , servírována se třemi druhy omáček byla dobrá, leč ne dokonalá. Jelítka na mě byla dost mastná, i když v kombinaci s jablečnou či snad barbecue omáčkou chunala, celková prezentace mi ale přišla trochu přehnaná. No, posuďte sami...
Ovšem pak přišla velice zdařilá kombinace - hovězí pupek s foie gras, mandarinkovou omáčkou, opečenou brioškou a ovocným želé. Pupek byl výborný a ačkoliv foie gras nevyhledávám, spojení s ovocným želé a domácí brioškou bylo dokonalé.
Jestliže pupek byl velmi dobrý, nyní následoval pravý šéfkuchařův majstrštyk, díky kterému se (mimo jiné) , šíří dobrá pověst celé restaurace - liškový krém s majoránkovým olejem a smetanovu pěnou.Co k tomu říct? Úžasné, chuťově vyvážené, jemné i silné v chuti zároveň, prostě lahoda. Pokud vyrazíte do Goldie, určitě tuto polévku ochutnejte, je trvalou součástí stálého menu, a zcela oprávněně.
Další chod, tentokrát rybí, byl pro mě bohužel velkým zklamáním. Ačkoliv candát je pro mě jednou z nejchutnější ryb, zde byl celý chod absolutně mdlý, nevýrazný, pro mě takřka zbytečný. Ryba, bramborový koláček i pastiňákové pyré postrádaly jakékoliv výraznější dochucení. Velká škoda...
Předposlední chod mě ovšem potěšil, jelen sika s perníkovou omáčkou, dýňovým pyré, pastiňákem, hruškami, cibulovým želé a porkovými kroketami naplno ukázal šéfkuchařovu hravost a smysl pro objevování nových chuťových kombinací. Hostům dopřává velkou volnost a ti si tak mohou vyzkoušet co jejich chuťovým pohárkům sedí nejvíc. Pro mě to byl jelen s cibulovým želé a hruškou, pečený pastiňák mě neoslovil a dýňové pyré bych vynechala úplně :)
Po hodině a půl byl čas na závěrečný chod - dezert v podobě marinovaných hrušek se skořicí, badyánem, ořechovou zmrzlinou a rumovou omáčkou s vanilkou. Ten jsem tedy dopřála svému protějšku a já jsem se rozhodla ho vyměnit za další pověstný chod místního šéfkuchaře - domácí buchtičky s vanilkovou omáčkou a borůvkovým žahourem a ooo ty byly... božské, ani vyfotit jsem je nestihla jak jsem je rychle slupla, což byl po celém menu vážně úctyhodný výkon :)
Celkově mohu Goldie s čistým svědomím doporučit, přestože zcela nenaplnila má očekávání. Je to krásná, čistá restaurace, s profesionální obsluhou a kvalitní kuchyní. Pro sebe jsem si spojení hotelu a restaurace překřtila na "pusinkové království", sněhové pusinky totiž dostanete všude : čekají na pokoji při příjezdu, servírují se ke kávě i k některým chodům. Pokud tedy toužíte po troše romantiky včetně zážitkové gastronomie, vzhůru do Tábora!